Situace kolem Plzeňské teplárenské - Václav ŠTEKL, člen Zastupitelstva města Plzeň
Všichni jsme nedávno v Plzni byli svědky dramatu s názvem »Bude mít teplárna čím topit?«. Rozehrál se boj o »bohatou nevěstu«, která nemá mezi teplárnami v ČR konkurenci a snáší Plzni každoročně »zlatá vejce« v podobě stomilionové dividendy.
To vše i díky tomu, že je teplárna zcela vlastněna městem Plzní. Svoji úlohu jistě také sehrálo dřívější správné strategické rozhodnutí vedení teplárny orientovat se na spalování dřevní štěpky.
Přesto Plzeňská teplárenská v současné době potřebuje pro uchování produkce tepla a setrvání v nasmlouvaných podpůrných službách na výrobu elektřiny přibližně 500 000 tun hnědého uhlí ročně.
Do roku 2009 měla Plzeňská teplárenská 10letý kontrakt se Sokolovskou uhelnou. Koncem toho období varoval generální ředitel Tomáš Drápela (současně představitel Teplárenského sdružení ČR), že Sokolovská uhelná teplárně neprodlouží kontrakt na uhlí.
Situace byla řešena kontraktem na rok 2010. V roce 2011 již Sokolovská uhelná nepodepsala ani roční smlouvu. Uhlí bylo do teplárny dodáváno na základě měsíčních objednávek, »na čestné slovo«. Vedení Plzeňské teplárenské na jaře 2011 zhodnotilo, že zřejmě nemůže samo problém vyřešit a požádalo město Plzeň o podporu.
* * *
Situace byla o to složitější, že Plzeňské teplárenské vypršel dlouhodobý kontrakt jako první z větších městských tepláren a řešení situace je indikátorem pro další. Po trestuhodné privatizaci uhelných společností za Zemanovy vlády došlo postupně k rozparcelování všech uhelných společností.
O uhlí rozhoduje doslova jen několik »uhlobaronů«. Hnědé uhlí vlastní polostátní ČEZ (Severočeské doly), dále CzechCoal (Mostecká uhelná), energetický gigant Energetický a průmyslový holding (vlastní dlouhodobý kontrakt na uhlí) a Sokolovská uhelná.
Vraťme se do Plzně. Na základě rozhodnutí rady města byla ustavena poradní komise pro řešení problému teplárny. Za každou politickou stranu v zastupitelstvu byl delegován jeden zástupce. Teplárna vybrala poradenskou společnost Erste Corporate Finance, a. s., která měla pomoci v řešení.
Bylo zhodnoceno, že není ekonomicky reálné dovážet uhlí ze SRN, Polska, či vzdálenějších destinací (Ukrajina). Byla vypracována detailní nabídka pro dodávku uhlí na minimálně 10 let a předána potencionálním dodavatelům.
Reagovaly tři. CzechCoal nabídla nepřiměřenou cenu, která by znamenala odstoupení teplárny od »výroby« elektrické energie a současně skokové zvýšení ceny tepla pro občany až o 40 %. EPH podmiňoval dodávky uhlí fúzí Plzeňské teplárenské se svou společností Plzeňská energetika.
Cena tepla by zřejmě zůstala zachována. Město by ale drželo v novém podniku jen asi 70 % akcií. Jako poslední nabídla uhlí Sokolovská uhelná spolu se společností Carbounion Bohemia. Byl požadován majetkový vstup do teplárny v podobě 34 % akcií při zachování stávajících cen tepla.
Město by opět ztratilo plnou kontrolu nad chodem teplárny, ale získalo by okamžitě finance (cca miliardu korun) za odprodej části akcií.
* * *
Situace se zdramatizovala po mediálních vystoupeních aktérů, kdy došlo k posunu od poptávky uhlí k vynucenému hledání strategického partnera. Reálně hrozilo, že po 31. říjnu mohou být zastaveny dodávky uhlí.
Posléze to bylo generálním ředitelem Sokolovské uhelné Františkem Štěpánkem opraveno na zastavení dodávek po 31. prosinci 2011 v případě neakceptace nabídky Sokolovské uhelné.
Situace byla z pohledu KSČM dosti kritická, neboť žádná z nabídek nebyla v souladu s dlouhodobým programem KSČM v Plzni, v němž trvá na ponechání teplárny v majetku města a nesouhlasí s razantním zdražováním tepla pro občany.
Politická odpovědnost za dlouhodobě neřešené dodávky uhlí leží především na ODS, která vládne v Plzni již několik volebních období. Situace ze strany dřívějších vládních koalic byla přinejmenším hrubě podceněna.
Nabízí se ale i hypotéza o účelovém prodlužování nejistoty s dodávkami, aby se v časové tísni »lépe« hledal »ženich« pro »bohatou« nevěstu. I vrabci na teplárenském komínu si štěbetali, že oním ženichem má být EPH. A skutečně, po předložení prvních nabídek se EPH jevil jako nejméně špatné řešení.
* * *
Doslova pozdvižení však způsobila úprava nabídky od Sokolovské uhelné a Carbounion Bohemia, kdy panové František Štěpánek a Petr Paukner odstoupili od požadavku na majetkový vstup do teplárny a trvali jen na členství v její dozorčí radě.
Těžko říci, zda je vedla dlouhodobá a úspěšná spolupráce s teplárnou či snaha vyšachovat EPH. V každém případě tato nabídka nešla odmítnout a také byla hlasy všech přítomných zastupitelů potvrzena na mimořádném zastupitelstvu města.
Díky opravdu vstřícnému kroku ze strany Sokolovské uhelné nemusí v Plzni dojít k razantnímu zdražení cen tepla a město si zachová plnou kontrolu nad teplárnou pod dobu minimálně dalších 10 let.
Václav ŠTEKL, člen Zastupitelstva města Plzeň a člen pracovní komise za KSČM
14. 11. 2011 http://www3.halonoviny.cz/articles/view/229160